Film vs. Digi

Přesto, že mám pocit, že analogová vlna pomalu odplouvá do temnot zapomnění, a takové ty typické "flamewary" z let dávno minulých jsou už také v podstatě jen sentimentální vzpomínkou, občas, málokdy, když se někde náhodou objevím s analogem mezi fotografy, se někdo z nich zeptá "A proč stále fotíš na film?".

Moje horká hlava občas reagovala nějakým nesmyslem, jen abych se toho "nízkého" tématu co nerychleji zbavil, ale je pravou, že takové ty typické pseudoargumenty "že film je kvalitnější" dávno nedávají smysl. Protože se klasicky míchají japka s hružkama.

Technicky vzato - ze 120 filmu, negativu o rozměru 6x8 (56x76mm), se správnou expozicí, bezchybným vyvoláním a naskenováním pri 4000DPI získám parádní výstup 102MPix. Tento sken na webu nikdy nikdo neuvidí, protože má 210 mega (16bit šedá, barva by měla asi o něco víc) a žádná veřená galerka takové soubory nepodporuje. Po úpravě pro web získám v podstatě něco, co každý druhý digitál dokáže bez problému také, s prstem v nose. (pominu nyní ruzné fyzikální finesy jako např. natáčené přední a zadní standardy - to je pro běžnou zrcadlovku pochopitelně neproveditelné) Tak proč to všechno vlastně dělám???

PROTOŽE
Když jsem si někdy v roce 2009 koupil s fakt nefalšovanou radostí "pořádnou fulfrejmovou zrcadlovku" Nikon D700, opravdu jsem věřil tomu, že "film je mrtvej vole". :) Fotil jsem si ty svý nesmysly a myslel si, jak je to "všechno vono", že tohle je to "velký focení". Takhle to dělaj mistři! Mno. Tak ne no. Samozřejmě ty desítky tisíc "fotek" nebyly všechno košovky, sem tam i něco vyšlo, ale po pravdě, najednou, tak nenápadně, pomalu, přišel pocit, že přesto, že mě bavilo fotit stále stejně, počítač jsem zapínal čím dál s větším odporem.

Začal jsem tedy měnit svůj styl tak, že jsem zpomalil, přepnul na plný manuál, a rozhodl se, že zkusím fotit tak, abych měl jeden motiv vždy maximálně jen v pár snímcích. Když jsem to pak v počítači prohlížel, bylo to o něco lepší, než klikat na stovky a stovky skoro stejných "fotek", ale ten pocit, že už ani ty úpravy mě nebaví, se stále stupňoval. Baví mě fotit, a ne kvedlat šavlema ve fotošopu. Mnohokrát jsem se přistihl, jak se ve mně vzedmula úplná vlna odporu, když jsem koukal na nějaký detail a přidával sem procento, tam procento, a po chvíli vlastně vůbec nevěděl, proč to dělám, a která změna je vlastně "lepší". Tak se mi to postupně znechutilo, že jsem do focení skoro hodil vidle. A to ani nemluvím o tom, jak vdálená byla finální úprava od reality, kterou jsem vlastně fotil...

PROTO
Proto jsem se vrátil k filmu. Násobně více se věnuju tomu, co mě na focení naplňuje nejvíc - DÍVAT SE. Dívám se na motivy, a když mi "sedne" tak to "cvakne". Nefotím stovky, ani desítky fotek, ale vlastně nejčasteji už jen stylem "jeden motiv - jeden snímek" - a buď to vyjde, nebo ne. Samozřejmě, když nejde jen o mě, ale fotíme třeba společně potrét, tak vyfotím klidně celý film - nemohu okrádat o čas jiné lidi, kteří by rádi měli nějaký výsledek, to je jasné. Úplně jsem přestal retušovat a zasahovat do fotky víc, než je vyčištění od prachu a sem tam nějakého chloupku (mám kočky). Udělám ořez, mírně srovnám třeba svislice nebo horizont, a to je tak asi vše.

Není to o "kvalitě výstupu" - srovnávat dneska analog vs. digi je z pohledu technické kvality zcela irelevantní. Nicméně, pokud se samotný Fujifilm věnuje vývoji techniky s cílem simulovat vzhled filmu, vypovídá to o mnohém...

Mno... trochu mě mrzí, že navzdory "prý" rostoucím prodejům filmů se mi stále nepovedlo objevit další analogové tvůrce a na všech galeriích, které sleduji, jsou pouze zahraniční fotografové... Občas bych se na nějaké fotky z česka mrknul. Ale kde nic, tu nic.