Fotokomora

Cesta k vlastní fotokomoře

Fotit na film, vyvolat si sám své vlastní negativy a naskenovat obrázky do počítače je prostorově zcela nenáročné a s trouchou tmy to zvládne každý na větším stole. Proti tomu je vlastní fotokomora prostorově mnohem náročnější. Ale povedlo se a kruh se uzařel :)

Rozhodnutí poskládat vlastní fotokomoru začalo ve chvíli, kdy se mi povedlo sehnat zvětšovák, který jsem chtěl. Samozřejmě, takto staré zařízení nebylo bez chyb. Náhradní žárovky jsem v ČR nesehnal, rámečky také ne, antinewton sklo jsem nesehnal dodnes.

Polystyrenové míchací komory na kino a 6x9 jsem sehnal na ebayi, žárovky také. Protože mě zajímá především negativ 6x8, rámečky jsem si nechal vyřezat laserem ze standardních sehnatelných na kinofilm.

Objektivy jsou také samostatná kapitola. Nakonec jsem si z Japonska přes eaby koupil Nikony. Jeden na kino, jeden na 6x8

Dlouhou dobu, snad téměř rok, jsem si nevěděl rady kam s ním. Prostě v mém minibytě není dost velká koupelna. Pohrával jsem si s myšlenkou zatemnit okna, ale nenašel jsem spolehlivý a dobře vypadající způsob. Chci tu hlavně bydlet, a ne se cítit jako v sice funkční, ale garáži.

Rozhodl jsem se, že cesta prostě musí vést kuchyní. Přesto, že moje mikrokuchyň má 2x2 metry, nějak se to "tam prostě vejde". První krok tedy směřoval k zatemnění. Vzhledem k plynovému sporáku a chybějícímu oknu nemám klasické dveře a tak jsem sháněl jiné řešení.

Našel jsem si na netu "100% zatemňovací" rolety, pogumovaná látka, možnost objednání na míru. Realita je taková, že látka sice světlo nepropouští, ale světlo prosvítá kolem vodících lišt, protože jsou prostě příliš široké. Další sranda je, že pokud zapnu digestoř, v uzavřené místnosti podtlak vysaje roletu z lišt :D Ale prostě to nějak funguje a je-li venku už šero, v kuchyni je tma.

Zatemnění kuchyně jsem tedy měl jakž takž vyřešeno. Není to asi nejhezčí roleta v Praze, ale svůj účel víceméně plní. Zbývalo vymyslet, kam postavit zvětšovák. Měl jsem na výběr jen dvě místa - postavit ho na pračku, nebo na lednici. Ukázalo se, že na pračku se nevejde, protože výtah je moc dlouhý a nad pračkou je skříňka. Zbývala lednice, ale je to 150cm vysoká lednice, a mám na ni mikrovlnku, takže zase nic. Zmítala se mnou naštvaná marnost :) Nápad ale přišel! Demontuju skříňku nad pračkou! Stejně je v ní jen "čurbes". A jak jsem si řekl, tak jsem učinil.

Deska zvětšováku se krásně vešla na původní místo skříňky, sedla si na hranu obkladaček takže se nebojím, že se to celé utrhne, až se tam zabydlí kočky a je víceméně "ve váze". Prostě jak se říká, své místo si našel. Ještě jsem prostor za ním a vedle něj natřel na černo. Jasně, je trochu výš, než by bylo pohodlné, ale není jiné řešení. Desku mám cca. ve výši hrudníku a na ostřící kolečko dosáhnu.

Postupně jsem dosháněl / dokoupil všechny ostatní potřebné propriety. Dávám přednost novým věcem, i když jsou drahé a není žádný výběr, inu, jsem rád, že se dá sehnat alespoň něco. Stejně tak preferuju na každý proces věci, které na tyto procesy byly vymyšleny a dají se sehnat. Už mě nebaví cokoli bastlit na koleně.

Za všechny tyto věci bych se styděl říct si víc, než pár stovek, jak příšerně nekvalitně působí. Spínací hodiny nemají ani CE, natož český návod. Po revoluci takto vypadaly první dovezené krámy z Číny. Dneska tohle dovážíme z Anglie. Ale co chtít, když i německé JOBO vývojnici za litr netěsní víčko. :-/

Jen místo předražených "foto stopek" se třemi časy jsem si v Alze koupil tři "minutky" po stovce.

Místo "proužkové metody" jsem si nakonec ještě pořídil expoziční klín, zkušenosti zatím samozřejmě sbírám, ale cítím, že se mi s ním pracuje lépe, než stříhat fotopapír, aby se mi vešel do udělátka a 5x exponovat po centimetrech. Tak, všechno potřebné je připravené :)

Vlastně se mi to do kuchyně s rozměry 2x2 metry nakonec vešlo docela hezky. Vše mám krásně na dosah ruky. A nezáleží na tom, zda vařím párek nebo máčím papír :)

Po prvním vyvolávání jsem zjistil jednu parádní věc - že vyrobit papírovou fotografii je snažší, než vyvolat negativ. Benevolence pozitivního procesu je významně vyšší, než nekompromisní přesnost u negativů. V klidu si vše připravím, dám si do zvětšováku negativ, prosvítím, zaostřím, vše na pohodu "za světla". A když je nachystáno, rozsvítím si červené světlo, a stále na vše celkem dobře vidím.

Samozřejmě, nemám zatím odhad "starých mistrů", kteří mají za sebou 90 let praxe a vyvolaný kilometr čtvereční papíru :) Ale ani ty moje první pokusy nedopadly úplně marně, tedy nebyly na vyhození.

Snad jen jedna chyba byla ta, že jsem na první pokusy vybalil 30 let prošlý fotopapír a který měl po vyvolání do bílé barvy hooodně daleko. Takže jsem si myslel, že něco dělám špatně. Hodil jsem ho do koše. Nemá (pro mě) žádný význam šetřit ani na chemii ani na materiálu. Akorát se v tom uduřím hledáním důvodů, proč něco nevychází.

Nakonec ještě zarámovat a je hotovo. Obrázek patří do rámu. Hlavně, že to nějak vyšlo a funguje to, že jsem prvním pokusem sám sebe neodradil :)